Trávit hodiny u vody

Váš táta je rybář. Je to jeho největší životní koníček, a vlastně ani nevíte, zda měl někdy i nějaký jiný, protože vždycky, když měl volno, jste ho zpravidla zahlédla jen sporadicky při odchodu z domu k rybníku. A u toho jeho oblíbeného rybníku dokázal vždy sedět dlouhé hodiny. Prostě jen tak, skoro bez hnutí, seděl na té své malinké rozkládací tmavě zelené židličce na břehu rybníka a zíral na vodní hladinu. A třeba několik hodin se nedělo naprosto nic, vždycky když jste vyhlédla z okna, tak jste měla pocit, jako by v té jedné pozici zkameněl, až se z ničeho nic mihnul jako lasička, popadnul prut a už na něm tahal kapříka, štiku anebo snad sumce.

Být tam ve dne v noci

A nyní v důchodu si usmyslel, že když je mu u toho rybníka tak dobře, tak by u něj nejraději zůstal celý den a třeba i celou noc, kdy prý některé ryby berou nejvíce. A tak dumal nad tím, jak by si za co nejmenší peníze mohl kousek od hráze postavit obydlí. Pozemek sousedící s rybníkem je totiž váš a tak šlo jen o tu stavbu. A kdo hledá, ten najde a tak i on objevil, že přesně na míru jeho potřebám si může pořídit mobilní dům.